Hrát se musí, všichni byli hrdinové, aneb „Cirkus bude!“

Paradox postmoderní kapitalistické společnosti se dnes projevil v plné nahotě. Vědecké týmy neustále přinášejí další a další studie o stoupající pohybové inaktivitě obyvatel na Zemi, nadváze, obezitě a s ní spojené cukrovce, tělovýchovné fakulty se donkichotsky pokoušejí „implementovat“ pohybové programy mezi veřejnost, a zdravý životní styl příslušnými produkty je hitem TV reklam v každé přestávce nekonečných seriálů. V praxi však vyhrává nejjednodušší scénář nenámahy, který přirozený pohyb a sportování odsouvá automaticky do pozadí všeho ostatního. Když jsem nabíral kluky ve škole na utkání, tak to šlo jedno za druhým – nemůžu, maminka mi říkala, že jdeme s kamarádem vykrajovat perníčky (perníčky nepočkají a mamky si mají co říct); máme besídku (nedá se přijít později); čekáme na Mikuláše (možná jediný v Olmiku), atd. Děti tím dostávají od svých přirozených vzorů, tj. rodičů, jasný životní scénář, co je a co není důležité, a ten se jim fixuje. Ne vědecké studie, ale masa různě nemotorných, apatických, či naopak nezvladatelně hyperaktivních dětí v družinách je důkaz. Dovednosti a kondiční úroveň, které v 1. třídě bývaly standard, dnes nezvládají třeťáci. Povzdech paní vychovatelky, „Nemůžeme s nimi chodit moc na vycházky, protože se hodně zadýchají.“ Pohyb je nejlevnější a nejdostupnější lék, tak ho, moudří rodiče, svým dětem předepisujte, než Vás vystřídá lékař a pilulky. Tak to chcete?

A dnešní zápasy? Asi nejlepší ve svém přirozeném autentickém dětském projevu, co ve Školní lize byly k vidění za celý podzim. Každý, kdo nastoupil, byl sám o sobě hrdina, že dokázal odsunout všechna lákadla a šel do trenek, a ještě lepší bylo, že takových kluků a holek dnes nebylo málo. S parafrází české klasické komedie „Cirkus bude“ se obě utkání odehrála navzdory všem Mikulášům-perníčkům-besídkám a byla to nádherná utkání vyrovnaných souborů do poslední minuty. Áďo M., příště je nálepka tvoje…

ZŠ Demlova : ZŠ Zeyerova 37:40